Roku 1470. oblehli Olomučané klášter Hradišťský opětně, ale zase bez výsledku, jelikož za vhodného času ještě potřebnou pomoc z Opavy obdržel. Když však Bernard, velitel Opavský po opravení hradeb klášterních Hradisko opustil, opakovali Olomučané obležení kláštera r. 1471. s větším důrazem ještě jednou a dobyli jej. Posádka se totiž vzdala a veškeré klášterní budovy se rozbořily — a to z pouhé nenávisti k opatovi, že králi svému povinnou věrnost zachoval. Rozumí se, že řečený opat prchnouti musil, aby se krutému odpovídání vyhnul; ostatní Premonstráti ale odstěhovali se do předměstí Ostrova, kdež až do r. 1497. jeden dům obývali.
Nově korunovaný král Matyáš zanesl nyní válku s větší mocí do Čech, chtěje nešlechetný svůj úmysl, svrhnouti krále Jiřího s trůnu, v skutek uvésti. Že však ničeho nepořídil, o tom poučují nás dějiny, jakož i o tom, jak šlechetně se král Jiří k Matyášovi i po vší jeho věrolomnosti zachoval.
Veliký a šlechetný tento král, jemuž i největší jeho nepřátelé úctu odepříti nemohli, skončil své strastiplné panování r. 1478. úmrtím; zřeknuv se ještě před smrtí velikomyslně trůnu pro své potomky a odporučiv jej Vladislavovi Jagiellonci, synu krále Polského.
Aby se po smrti krále Jiřího stálému krveprolití konec učinil, navrhnut opětný sjezd dotýčných panovníků, mladistvého krále Českého Vladislava a Matyáše Uherského na polích Moravských, a sice mezi Olomoucí a Uničovem, při němž jest mezi plnomocníky obou králů dne 22. července 1479. uzavřen onen mír, dle něhož král Vladislav Matyášovi vládu Moravy a Slezska doživotně postoupil. Oba králové podali si přátelský ruce, objali se u přítomnosti vojsk svých v bitevním šiku rozestavených a král Český odebral se nápotom do Uni-
