tam vyřídili, poněvač Jindřich, druhý syn krále Jiřího klášteru ku pomoci přispěl.
Roku následujícího 1469. v měsíci dubnu držán sjezd krále Jiřího s králem Matyášem na polích mezi Olomoucí a Šternberkem k docílení míru a smíření krále Jiřího se stolicí papežskou. Nemírné požadavky papežských legátů Rovarely-ho a Rudolfa, pak pikle Zdenka ze Šternberka, úhlavního protivníka krále Jiřího, zmařily všeliké jednání; následkem čehož Matyáš k návrhu Zdenka ze Šternberka a biskupa Olomuckého Protasa, dne 3. května t. r. na veliké pohoršení národa Českého v Olomouci za krále Českého zvolen a od arcibiskupa Ostřihomského a legáta Rudolfa v kostele u sv. Václava ihned pod přísahu vzat jest. Jelikož ale nevyhnutelná ku korunovaci koruna Česká scházela, sejmula se podobná koruna a žezlo se sochy panny Marie v Brně v kostele sv. Jakuba, kterou legát papežský Matyáši na hlavu posadil.
Korunovace slavila se s velikou okázalostí u přítomnosti mnoha cizinců, načež Matyáš do Slezska odjel, aby jemu i tam holdovali. Pak potvrdil diplomem ze 14. července 1469. svým milým Olomučanům, jak se vyjádřil, veškerá nadání a veškeré svobody opětně.
Za panování krále Jiřího obdržela rada města Olomouce dne 28. února 1465. od papeže, jenž si toho času Olomučany stále předcházel, aby je od svého pravého krále odvrátil, povolení na zařízení školy u sv. Mořice, v níž by se mládež farní počátkům literním, zpěvu a obřadům církevním učila. Tato druhá škola zřízena proto, že stávající škola na Předhradí příliš vzdálena byla a počet přifařenců k sv. Mořici na 12000 duší obnášel.[1] Tuto školu potvrdil r. 1473. král Matyáš a r. 1484. Jan, kardinál Aragonský a legát papežský.
- ↑ Roku 1469. obnášela lidnatosť Olomucká 33000 duší.
