šest halířů a z každého koně ještě jeden halíř zaplatiti má. Toho času nebyla Olomouc ještě dlážděna. Magistrát pak vykázal každému domácímu pánu prostoru, jakou při domě svém na vlastní útraty vydlážditi musil; ostatek vykonala obec.
V zápiskách z r. 1351. vypisuje se stav města Olomouce následovně: V Předhradí 3 velké kostely, dom, kostel sv. Petra a Pavla a kostel Matky Boží; tyto poslednější jsou kostely farními, jejichž duchovní právomocnost se také na čásť předměstí vztahuje. Kromě těchto jsou tam tři kláštery: klášter Minoritů, klášter jeptišek u sv. Jakuba, klášter jeptišek sv. Kláry a měšťanský špitál u sv. Ducha. Počet domů obnáší 85, mezi nimiž 48 duchovních a panských. Vnitřní (nové) město má dvě fary: u sv. Mořice a u sv. Blažeje, prvnější zastává také filialku; kostýlek sv. Kyrilla a Methoděje v městě a několik v předměstích; taktéž kostel sv. Blažeje, který má dvě filialky. Pak tam jsou dva kláštery, totiž klášter Dominikánský na návrší Julianském, jehož právo soudní se na mnoho domů v městě vztahuje a klášter jeptišek Dominikánek u sv. Kateřiny; 585 domů, mezi těmi 34 panských a duchovních; obyvatelů 13580. Dvě krásná prostranství, Horní a Dolní náměstí zdobí dvě kašny, více studní a několik kamenných soch. Domy vypadají černě, uvnitř jsou ale ze dřeva zbudované; protož také ubližují časté a veliké požáry. Měšťané, kteří skoro všichni německy mluví a velmi společensky žijí, jsou nábožní, pracovití, upřímní, dobročinní, majetní, spůsobilí a velmi zdvořilí. Uprostřed horního náměstí stojí velká krásná tržnice, kdež se mnoho obchodů provozuje, neboť přicházejí kupci i z Prus a Rusi; v této tržnici jest skladiště, v kterém Polští kupci zboží své složiti a prodávati musejí; na přední straně stojí od několika let
