myslovec a bratr žijících knížat, jenž se zemřelým biskupem Olomuckým nemilý výstup měl skrze hrad a dvůr Podivinský, vymohl sobě u císaře Jindřicha, že nebyl nový biskup v Olomouci ustanoven a Morava opět, arci jen na dobu krátkou (na 3 leta) k biskupství Pražskému přivtělena.
Téhož samého roku doprovázel kníže Oto s bratrem Konradem bratra, knížete Vratislava k císařskému dvoru do Mohuče, kdež Vratislav na krále povýšen a pak korunován býti měl. Prvé však, než se záležitost korunovační provedla, navrátil se kníže Oto do Olomouce, kdež se rozstonal a dne 9. června 1086. zemřel, zanechav po sobě dva syny: Svatopluka a Otu II. Černého, také Otíkem zvaného.
Když pak po smrti jeho vdova Eufemie čili Ofka se syny svými pod ochranu Konradovi knížeti Brněnskému se dala, jenž v odboji stál proti bratru králi Vratislavu, stalo se, že Otovi synové Svatopluk i Otík hned po smrti otcově knížetstvím Olomuckým společně vládli a tak v ně se uvázavše, krále Vratislava jakožto vrchního pána svého, ani za potvrzení nepožádali. Král Vratislav se z takového synovců chování velmi rozhněval, s velkým vojskem do Moravy vtrhl, odtuď je vypověděl, a Boleslavovi, mladšímu ze synů svých knížetství Olomucké daroval, který však ještě téhož roku zemřel.
Mezi tím obnoveno biskupství Olomucké opět a Vecel, kaplan krále Vratislava r. 1088. ustanoven za biskupa, jenž ale již r. 1091. zemřel.
Po smrti Boleslavově nastoupil Svatopluk knížetství Olomucké opět a Konrad kníže Brněnské r. 1092. velkoknížecí trůn Český, jelikož roku toho král Vratislav zemřel. Konrad však také ještě téhož roku zemřel, načež Břetislav II. syn krále Vratislava vládu Českou nastoupil a knížata Olomucká Svatopluka a Otu II. Černého v dědictví jejich potvrdil.
