století (r. 1190.) v hlubokém podzemním sklepení množství všelikých Římských starožitností, mezi nimiž především Římské peníze, nádobí a zbraně, z čehož mnozí soudili, že Římané v dobách císařských i do Moravy vítězně vtrhli, až po Olomouc vnikli a na návrší Julianském pevné měli stanovisko. Jmenovitě měl prý zde býti Julius Cæsar aneb Julius Maximinus. Tato okolnosť dokazuje alespoň, že krajina Olomucká v dobách Římských již obydlena byla, byť jen, jak se téměř s jistotou předpokládati může, toliko Kvády, jelikož známo není, že by Římané hranice Moravské kdy byli překročili a říše Římská na sever v těchto místech k Dunaji toliko přiléhala. Avšak snadno domysliti se můžeme, že Kvádové, jež začasté šťastné nájezdy do říše Římské konali, všelikých věcí tam nakořistili, jež nápotom v pevném sídle Olomuckém ukládali.
Tato okolnosť byla i příčinou, že řečené hradiště Julianským návrším se nazvalo a někteří jméno Olomouc od latinského názvu Julii mons odvozovali. Tato myšlenka zavdala snad také příčinu, že Olomučané kašnu na horním náměstí před radnicí umístěnou, uměle zhotovenou sochou Julia Cæsara co imperatora ozdobili.
Myšlenka, že Julius Cæsar na vrchu Olomuckém pevné stanovisko zaujal, zrodila i tu pochybenou domněnku, jako by Julius Cæsar prvním byl zakladatelem Olomouce. Tato domněnka dá se dvojím důvodem vyvrátiti: 1. Nedá se nikde dokázati, že by Julius Cæsar do těchto krajin kdy byl vnikl, neboť jeho hlavní dějiště na severu zaujímalo jak známo pouze západní čásť Evropy, především Gallii a čásť jižního Anglicka; aniž který jiný z pozdějších Římských imperatorů, poněvač nikde v dějinách nenalezáme, že by Římané říši svou kdy byli rozšířili až na Moravu. 2. Dá se dle pravdě podobnosti téměř s jistotou tvrditi, že již první obyva-
