(Indická legenda.)
Mahadeh, ten světa vládce,
po šesté už s nebe spěl,
s námi chtěje rovným stát se,
spolu cítit radost, žel.
Snížil se zde zůstávati,
vše si sám dal učinit.
Má-li trestat, shovívati,
lidi musí lidsky zřít.
A když si byl městem co pocestný vedl,
kdy vyčíhal velmože, na malé shledl,
tu večer je opouští, dále chce jít.
A když nyní vyšel branou,
poslední kde domky jsou,
vidí s tváří malovanou,
krásnou dívku, ztracenou.
Zdrávas panno! — Čest to sterá!
Počkej, ven hned přijdu já. —
A kdo jsi? — Jsem bajadera,
dům pak lásky chýže má.
Již v pohybu cymbály ku tanci třese;
tak lehce a půvabně v kole se nese,
a sklání a shýbá se, kytku mu dá.
