Stránka:Johann Wolfgang von Goethe, Ladislav Quis - Ballady Göthovy - 1879.djvu/66

68

Ne, to přisáhám tom při plameni,
jež nám Hymen napřed jeví vhod,
nejsi ztracena mně ani potěšení,
se mnou půjdeš, můj kde sídlí rod.
Milko, kroky stav!
se mnou hned tu slav
nenadálý svatební náš hod!

Již se jali známky věry bráti;
řetězem on zlatým obdařen,
on jí opět koflík hodlá dáti,
stříbrný, všech umělejší, ten.
Toho nežádám;
však, tu prosbu mám,
jednu kadeř dej mi z vlasů jen.

Právě duchů temná chvíle bila,
teď se volnou teprv zdála být.
Chtivě ústy ubledlými pila
víno, na němž krve barvu zřít.
Marně chleb jí však
z pšenice dal pak,
nechtěla ho ani sousto vzít.

A teď jinochovi číši svěří,
jenž jak ona s chvatem, chtivě pil.
Lásku žádá tiché při večeři;
láskou, ach, on v srdci ochořil.
V ní však odpor vzňal,
nechť si prosil, lkal,
v lůžko až se s pláčem uchýlil.