Tato stránka byla zkontrolována
8
Ballada
o vyhnaném a vrátivším se hraběti.
Nuž sem, ó, ty dobrý! ty starče vstup k nám!
Zde dole v té síni, zde s námi jsi sám,
my zavřeme bránu v tu chvíli.
Máť naše se modlí a tatínek nám
v háj odešel, vlky kde střílí.
Ó, zpívej nám pohádku, zpívej ji zas,
až dovedu s bratrem ji pěti;
my čekali na pěvce po dlouhý čas, —
tak rády to slyší ty děti.
Noc strašlivá kolem a nepřátel tlum,
kdy opouští dávný a nádherný dům,
své poklady zakopal sobě.
Ven hrabě teď spěchá skrz branku a šum,
co v náruč as vine v té době?
Co rychle tak ukrývá pod pláštěm jen?
S čím rychle tak do dálky letí?
To dceruška jest, a tu dítě jal sen —
tak rády to slyší ty děti.
