Tato stránka byla zkontrolována
59
Rej mrtvých.
Ten hlásný ten dívá se v půlnoční čas
tam hluboko na hrobu řady;
ten měsíc ten všecko tu přivedl v jas:
a hřbitov, jak za dne on všady.
Tu hýbá se hrob a tu jiný zas už:
i vychází z něho, tam žena, zde muž,
to v rubáši bílém a dlouhém.
Tu napíná vše, chtějíc plesat a hrát,
své kosti, v rej v kolo se řadí,
ať bohat, ať stár, ať je chud, ať je mlád;
však vléčky jim v tančení vadí.
A poněvadž nevelí stud tu již dél,
tož třepou se všichni, a jak by je sel,
již po rovech rubáše leží.
Teď zdvihá se stehno, teď klátí se hnát,
vše posuňky prožluklé jeví;
pak klepá a klapá to časem v ten chvat,
jak takt by tlouk malými dřevy.
To hlásnému směšným zdá býti se tak;
tu šeptá mu v ucho ký šotek, ký šlak:
jdi, vezmi si z rubášů jeden.
