Stránka:Johann Wolfgang von Goethe, Ladislav Quis - Ballady Göthovy - 1879.djvu/45

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
47

Ach, láska věru, že věčná jest!
Ni zrada nemůž, mrzká ni lest
jí božský život vzíti.

Mlynářka.

Mne miluješ-li ještě tak,
jak tebou přisaháno,
nic ztraceno nám není pak,
      nic bráno.
Již přijmi tu ženu drahou, dím,
to s mladým tělem, netknutým
Vše nyní tobě to patří.

Oba.

Nechť slunce teď stoupá a zachází!
Nechť hvězdy září a tmí se!
Mně lásky hvězda juž vychází
      a skví se.
Ten pramének pokud se temení,
tak dlouho se mysl nám nezmění,
když na srdci jednoho druhý.