Tato stránka byla zkontrolována
46
Já příliš mladá jsem byla v ten čas!
Můj bratr dosti byl bídný zas,
tak špatně by na milém jednal.
Básník.
V dům černá žena pak vstoupila,
kde pramen vřel ve dvoře krásně;
tam prudce si oči vymyla,
a jasně
skví oko a tvář se, bělajíc
se kráčí krásná mlynářka vstříc
nyní hochu, jenž diví se, hněvá.
Mlynářka.
Mne neleká věru tvá hněvivá, líc,
ty sladký, krásný a milý!
ni rány i body nožem nic;
v tu chvíli
jen bol a lásku tobě dím,
a klesajíc teď k nohoum tvým,
zde žít chci, nebo též mříti.
Jinoch.
Ó, lásko, pověz, tak hluboko cit
jak tvůj se v srdce schová?
Kdo vzbudil jej, když dřímal skryt
teď znova?
