Přeskočit na obsah

Stránka:Johann Wolfgang von Goethe, Ladislav Quis - Ballady Göthovy - 1879.djvu/37

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
39
Potok.

Otvírá okno, ranní zář
    kdy svítí,
a přichází svou milou tvář
    si mýti.
Tu plná, bílá ňadra zřím,
že horkem div se nevařím.

Mládenec.

Když ve vodě též lásky cit
    můž vzjíti,
jak ten, kdo z krve, z masa, klid
    můž míti?
Kdo jednou na ni vrhl hled,
již stále za ní musí spět.

Potok.

Pak v kola vrhám ve chvatu
    se, huče,
a roztočit jim lopatu
    znám ruče.
Co jest to hezké děvče tam,
i já též lepší sílu mám.

Mládenec.

Bol chudáku-lis nepoznal,
    jak jiní?
Kdy s úsměvem dí v žertu: dál
    spěj nyní!