Tato stránka byla zkontrolována
14
Můj otče, můj otče, a nevidíš tam
teď dcery královy v zátemní sám? —
Ó, věř, ó, věř mi, synu můj, zřít
to starých jen vrb je šedavý svit.
„Tě miluju, jat krásnou jsem postavou tvou;
„a svolným-li nejsi, pak sílu ciť mou.“ —
Můj otče, můj otče, a nyní mne jal!
Ba, ublížil už mi duchů král! —
Jest hrůza otci, on rozjel se v trysk,
on v loktech dítě své kvílící tisk,
v dvůr s trudem s těží dorazil on;
leč v jeho loktech už hoch vzal skon.
 |  | |
