Tato stránka byla zkontrolována
12
Fialka.
Fialka v louce rozvitá,
a sehnutá i ukrytá;
to fialka tak milá.
Tu pastýřka se vzala kdes,
krok měla lehký, v mysli ples,
i šla, i šla,
šla loukou zpívajíc.
Fialka myslí: Ó, kéž jsem
já nejkrásnějším kvítečkem,
ach, na malou jen chvílku,
by vybrala mne mílka z všech
a utlačila na ňadrech!
Ach jen, ach jen,
jen na čtvrt hodinky!
Však, ach! tu děvče spěchalo
a na fialku nedbalo;
a šláplo na fialku.
Ta klesla mrouc a plesala:
A mru-li, jí jsem skonala,
jen jí, jen jí
to u nohou jí přec.
 |  | |
