To byla ta jediná příčina. Jinak se mu divadlo líbilo, poněvadž si je, hlavně operu, již před tím velmi oblíbil. Byl tu jako ve svém živlu, a že tu čeština panovala, a lidé domácí a namnoze vlastenecky smýšlející rozhodovali, vše řídili a jádrem všeho podniku byli, záhy se s tou „komediantskou“ společností spřátelil. Než nejen ze záliby v hudbě a zpěvu vypomáhal v Boudě, ale také z vlastenectví. Povědělť mu Tham, jak divadlo může na lid účinkovati a účinkuje, jak s jeviště zaněcují jiskru lásky vlastenecké, jak nejeden tu ke svému jazyku přilnul, a jak také divadlem řeči vzdělání získává i chudičké dosud písemnictví se rozmnožuje.
Věk pojal ještě větší úctu k Thamovi, věda, že z takových ušlechtilých příčin, nechav svého úřadu, věnoval se všechen divadlu a spisování knih. I těšilo mladého filosofa, že mladý doktor a spisovatel s ním tak přátelsky jednal. Knihy, rozumí se, že české, ustavičně si od něho vypůjčoval. Z těch zvláště „Obrana jazyka českého“ bratrem Thamovým sepsaná mocně ho dojala, a nejedno místo z ní si opsal, ano dvěma se i z paměti naučil. Ve svém vědomí vlasteneckém se víc a více utvrzoval a rozohňoval, jednak tímto čtením, jednak že hovory s professorem Vydrou i s Thamem naň účinkovaly, jednak i společnost, s kterou se scházíval.
Byla to namnoze ta „komediantská“. Seznámil se o zkouškách s členy vlastenecké Boudy tak, že ho zvali do své společnosti; a on přicházel do jejich hospody, kdež po divadle se scházeli. Tam mluveno o divadle, o hudbě, o operách, tam vlastenecky horováno a řečněno, tam vesele zpívali, žertovali a kratochvíli měli.
Jak rád chodíval na koňský trh, tam kde poblíže kašny nedaleko hlavní stráže vojenské stála nevzhledná