Stránka:Jirásek Alois - F.L. Věk.djvu/162

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována
163


v sametovém kabátě tmavozelené barvy děkuje s úsměvem klaněl se na všechny strany, pak rychle zaťukal, a v tom, ano divadlo, jako prve rázem vzezvučelo, nyní se také tak utišilo, ozvaly se první zvuky ouvertury k Donu Juanu, mohutné, slavnostní.

I paní Butteauová utichla, ale ne na dlouho. Ale nyní juž neměla žádného sluchu, a tak jen pro sebe si povídala:

„Co ona Lotty —? Kdy pak vystoupí?“ Za chvilku zase si náhle vzpomenuvši: „A pro pána krále, jestli pak si nezapomněla doma tu vyšívanou pentli!“ Tham jako by neslyšel. A Paula, ta juž dávno na maminku zapomněla.

Opona vznesla se do výše a ztichlé divadlo naslouchalo čarovným zpěvům Leporellově, Dona Juana, Dony Anny, Dona Oktavia. Sign. Bassi jako Don Juan byl znamenitý, neméně Donna Anna Terezy Saporitiové. I výkony ostatních, signory Micellíové, signora Ponziania a všech zasluhovaly obdivu i chvály.

Paní Butteauová sice se obdivovala všem, nicméně nemohla se dočekati, až vystoupí sbor. A když po té jeviště počalo se plniti, když objevila se Zerlina se svým ženichem Masettem a sborem venkovanů, tu paní Butteauová stala se úplně neklidnou a nějak rozčileně se do předu nachylovala, a urvaně, rychle mluvíc tu na Thama, tu zase na Paulu, s jeviště ani očí neodvrátila. Hledala Lotty, až ji našla a poznala v oděvu andalusské venkovanky; pak i na Věka si vzpomněla a živě Thama za rukáv chytla, když učitele Paulina poznala.

Tham byl sice v duchu nad tím vyrušováním nevrlý a sotva na okamžik slechu paní Butteauové popřál, věnuje všecku pozornost svou jevišti a Paule. Té však matčiny krátké monology i naléhavé upozorňování nevadily. Neslyšelať jich. Bylať jako u vytržení.