by bylo jinak, kdyby tak seděl vedle Pauly tam nahoře, někde na gallerii a nebylo se mu o nic starati!
To bylo v neděli. Příštího dne, v pondělí dne 29. října ráno, bral se Věk do kolleje. Bylo sychravo, nepěkně a mžilo, a nepodobalo se nikterak, že zatažená nebesa se vyjasní. Pořád panovala taková pohoda, a právě dnes, v den prvního představení Dona Juana tak škaredě!
První bylo, když mladý filosof z domu vykročil, že se zastavil u nejbližšího rohu přesvědčit se, je-li opera ohlásena. Nebylo by divu, kdyby tam něco jiného spatřil, když už ji několikrát odložili. Než hle, cedule švabachem tištěná hlásá:
Oggi, per la prima volta
Don Giovanni, ossia il Dissoluto punito.
Drama giocoso in due atti con balli analoghi. Parole di Sign. Abbate da Ponte, musica del celebre maestro Sign. Amadeo Mozart.
Personaggi:
Don Giovanni . . . . . . . Sign. Luigi Bassi.
Jakkoliv znal, jak jsou úlohy obsazeny, věda to juž od Butteauových i ze zkoušky, přece všechny osoby pozorně přečetl až do posledního řádku, kdež stálo:
V tom byl také on! On, na ceduli! V tu chvíli je maminka asi v kostele a modlí se za něj, aby ho pán Bůh ochránil ode všeho zlého, i od všelikého pokušení. Jistě by se více a horlivěji modlila, kdyby věděla, že syn její je také v zástupu na ceduli veřejně ohláseném!
