děl na novo studentovi, jenž všechen blažen do lavice odcházel ukloniv se.
Vydra pak obrátiv se ku posluchačům řekl po česku: „Právě si vzpomínám. Víte-li, moji miláčkové, kolikátého dnes je?“
„Jedenáctého!“ ozvalo se mnoho hlasů.
„Ano, jedenáctého dne měsíce října, t. j. 5. Idus Octobr. A co bylo před třemi sty šedesáti a třemi roky, víte-li? Co se stalo dne jedenáctého měsíce října l. P. 1424?“
Všude ticho. Filosofové hleděli na sebe, hleděli na professora, někteří se usmívali, ale žádný se nehlásil. Až tu, hle, vstává jeden, mladý, štíhlý panáček, ah, zrovna ten, jenž prve tak bídně počítal!
Vydrovy oči se rozšířily udivením. Ale hned se také nějak nedůvěřivě usmál.
„Nuže,“ pravil, „povězte nám, pane.“ Neřekl mu však „meum gaudium, dimidium animae, miláčku jediný“ — tón otázky byl jako pohled, nedůvěřivý.
„Dne jedenáctého měsíce října l. P. 1424 umřel na morní bolest Jan Žižka z Trocnova, jinak z Kalicha, když obléhal město Přibislav,“ odpovídal Věk. Zraky všech byly obráceny na něj. Překvapení, ano úžas způsobily sálem hluboké ticho, až v tom je přerušil hlas professorův.
„Excellenter!“ zvolal. Ano, ano, Jan Žižka z Trocnova, jinak z Kalicha, hejtman český nepřemožený, u Přibislavě od hlízy přemožený. Tak tomu je, a dnes zrovna rok třístý šedesátý třetí. Ano, to byl opravdu nepřemožený hejtman, ten Jan Žižka z Trocnova, a nevím, milí pánové, našli-li byste v historii jemu rovného. Sic Hannibal byl veliký vojevůdce et non est insitiandum, Hannibalem tanto praestitisse ceteros imperatores prudentia, quanto populus Romanus antecedat fortitudine cunctas nationes, jak píše Corne-
| Al. Jirásek: Sebrané spisy. II. | 11 |
