Tato stránka byla zkontrolována
V samotě.
Les hluboký a kříže pěšin v něm,
zpěv nad hlavou a něha šepotů,
chvoj pozlacená nebes úsměvem —
mne dovedly v tu svatou samotu,
jež poprvé hned duši dojala
a srdce poutala.
Tam kaplička ční z mechu, kapradin,
je vytesána z balvanu, a skal
se kupí kolem různých mnohý stín
a jeřab švarně zrudlý na koral;
kam severák svým chladným dechem vnik’,
vsel žlutý lišejník.
