Stránka:Jesenská, Růžena - Úsměvy (1889).djvu/59

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Mně by s tebou — všecko odcházelo:
štěstí, láska, život, cesty cíl,
odevšad by prázdno ke mně zelo,
že tu nejsi, nebudeš, kdes byl,
já bych písničkami přes hor stíny
hledala tvou stopu do ciziny,
snad bych klesla pomatena letem,
snad by první skryl
rozruch máje opojným mne květem, — —
viď, ty bys nešel! — —

V cizinu — teď, kdy nás láska pojí,
kdy nám tisíc poupat rozkvétá,
kdy tys mým, a já jsem — navždy tvojí,
jak bys mohl jíti do světa?
V našem světě jen se nebe klene
čisté, mnohou chvilkou vyzlacené,
jež tak malá, ale blahem velká —
s nebe přilétá;
ach, mé srdce tichne, více nelká:
viď, ty bys nešel!!