Přeskočit na obsah

Stránka:Jesenská, Růžena - Úsměvy (1889).djvu/58

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Viď, ty bys nešel?

V cizinu, tam kde se stopa tratí
jako v širém světě hvězdy sled,
odkud stěží bludná noha vrátí
v drahý, útulný se domov zpět,
kde se v hluku tepot srdce ztrácí,
když ho touha v zašlé doby vrací,
kde by naše štěstí uvadalo,
jako růže květ,
když mu nebe slunce, rosu vzalo:
viď, ty bys nešel?

Zmizely by cestičky mých písní,
trylky ptáčků, rozlíbaný les,
neslyšel bys v sladkobolné tísni
z křovin, smrčí: „Miláčku můj, kdes?“
Co ty vlny zvoní přes kamínky —
neslyšel bys, nikdy o mně zmínky,
hvězdy by ti nešeptaly vzkazem,
blaha tichý ples
nepršel by s nebe k tobě na zem!
Viď, — ty bys nešel?!