Tato stránka byla zkontrolována
K jezeru.
Bez paprsků byla cesta,
dlouhým lesem cesta šerá,
stíny s nebe, stíny s korun,
smutno bylo u jezera.
Došla jsem až k němu sama
v přehlubokém lesním tichu,
sotva které křídlo šustlo
od kalicha ke kalichu.
Stokrát tmavší, než-li jindy,
byla jeho duše lesklá;
i v mé duši šeřilo se,
proč bych si mu nezasteskla?
Jak se někdy rozžalostním,
jak již někdy smutna bývám,
zdálo se mi, že víc nikdy
v oči se ti nezadívám.
