Tato stránka byla zkontrolována
že vzpomínáš mne v chvíli tu,
když bloudím v lesa úkrytu
a mlčím.
Jen někdy hlesnu po ptáku,
když v houští se mi zjeví,
když otázku má ve zraku
i ve zpěvu. Že vzpomínám
jen k tobě při tom — nejinam, — —
to neví.
A vzhůru z cesty vyběhnu,
kde paprsky jsem zhlídla. —
Les přede mnou. — Já toužně hnu
svou duší k tobě. Po lese
mne více noha nenese,
mám křídla!
V.
Tak v dálce od tebe tu žít
jak přesmutno je, víš-li?
Mám srdce steskem otužit,
když hvězdy s lunou v nebes klín,
jak mušky zlaté na muslín
si vyšly?
