Tato stránka byla ověřena
Ty s nimi hraj, ó luzná vílo moje!
Na Tvoje slovo, Tvoje pokynutí
i z pouště trysknou sladké těchy zdroje,
a v pohledu Tvém na Tvých ňader dmutí
já nikdy nechtěl bych se dočkat procitnutí!
Kdy bude konec této jízdy smělé,
kdy žití mého stane honba divá?
Hle, krůpěj potu vidím na Tvém čele…
I slunce opět do mraků se skrývá. —
Ó ustaň juž, mé lásky touho divá!
Buď rád, že ve snu na tvé bolné hrudi
to nebes poupě tiše odpočívá,
ať raděj tebe světa boly ztrudí,
dost času, z lásky snů až sám ji život zbudí!
 |
