Přeskočit na obsah

Stránka:Jaroslav Vrchlický - Sny o štěstí - 1876.djvu/17

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena
Čekání.

Přes potok lávka stržena
    a nikde cesty jiné —
slyš! ohlas hudby vzdálené
    v houštinách zní a hyne.

Pěšinka pískem zavata,
    kdo šel tu naposledy? …
Tu stopa v houšť — tu pohozen
    jest jasmínu květ bledý.

Nade mnou hesper blouznivý
    se míhá v stříbrolesku —
ó hvězdo lásky, ukaž mi
    ku milé jinou stezku!

Dřív ale vdechnu píseň svou
    v jeden květ jasmínový,
ať Jí svou vůní opojnou
    tajemství lásky poví!