Stránka:Jaroslav Vrchlický - Sny o štěstí - 1876.djvu/16

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena
V sladké touze.

Juž hory v slunce západu
    se zaskvěly a bledly,
a temné olše nad vodou
    tajemný hovor vedly.

Jich listí v svitu měsíce
    tou pověstí se chvělo,
že zahledím se v oči Tvé
    a slíbám Tvoje čelo.

Že Ty se ke mně přitulíš,
    jak strom se k stromu sklání,
a v srdci mém že spočine
    Tvé lásky požehnání.

Byl v šeru to Tvůj bílý šat
    aneb stín lesní víly? —
Já k srdci sáhnul náhodou,
    však — nebilo v té chvíli.