Stránka:Jan Karafiát - Broučci - circa 1919.djvu/97

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


A broučci se měli rádi a poslouchali. Svítili a svítili, berušky doma hospodařily, a neměli nikde v ničem žádný nedostatek, ale ve všem všudy veliký dostatek. A když broučci jednou hned po slunce západu přiletěli do té zahrady u toho pěkného domu, ó, tam dole, to bylo shonu! Služky sem a služebníci tam, a tam nahoře, to bylo světel!

A takový dlouhatánský stůl a kolem něho plno paní a pánů. A tam na horním konci seděla ta krásná, krásná panna s krásným věnečkem na hlavě a vedle ní takový krásný voják se zlatým límcem. A ten kaštanový Fréda tam také byl a měl také zlatý límec. A ten bělohlavý Pavlíček tam také byl. Byl všecek černý a měl v dírce u knoflíku tři bělounké chudobičky.

„Broučci, podívejte se! Zde mají, myslím, svatbu,“ povídal tatínek a ohlížel se po zlatohlávkovi. A opravdu, zlatohlávek seděl se založenýma rukama tam navrchu na pootevřených dveřích. „Zlatohlávku, viď, to zde mají svatbu!“ – „I bodejťže mají! Vidíš tamhle nevěstu s tím krásným věnečkem! To je Elinka.“ – „A kohopak si bere?“ – „I toho pána vedle s tím zlatým límcem. Pane, to je pán!“ A tatínek byl rád, ale že musejí svítit. A svítili a svítili.

A byl podzim. Světla ubývalo a zimy přibývalo, a tak broučci, že už nikam nepoletí. Jenom ještě pozvali všecky ty broučky z roždí.

A oni přišli a sedli si kolem kamen a jedli a pili a povídali si. Ale ten starý brouček z roští prorokoval, že bude zlá zima, že to pozoroval na mravencích, a oni že mají jaksi málo dříví. „I my ho máme hromadu,“ povídala maminka. „Od loňska nám ho hromadu zbylo a letos jsme dělali celé léto o dříví. My bychom vám ho mohli trochu dát.“ A tatínek, že ano, a broučci všichni, že ano, a tak se pomodlili a rozloučili, a že se právě ještě udělal pěkný den, nosili broučci tam pod dub dříví. Hodně jim ho tam zanesli.

85