Jak ctěn a vážen byl i daleko za hraniCemi, o tom mimo jiné svědčí též slavná jízda jeho do Říma, kde r. 1355. dal se od papeže korunovati za římského císaře. Zřídka kdy vídala Italie korunovační jízdy hlučnější a slavnější. Při té příležitosti umínili si nejpřednější vlastenci italští požádati ho, aby ujal se panství nad Italií. V milánském chrámu sv. Ambrože dal se korunovati železnou korunou za krále lombardského, při čemž všecka šlechta, všickni přední pánové italští holdovali mu jako svému pánu.
Když po milánské korunovaci hnul se průvod Karlův k Římu, vzrostly zástupy, které ho provázely, do tisíců. Na jaře r. 1355. před hodem Velikonočním stanul průvod císařův před branami věčného města. Nikdo nepamatoval slavnějšího a nadšenějšího uvítání, jakého dostalo se tu našemu slavnému králi. Všecko město bylo vzrušeno, každý měl se za šťastného, kdo mohl pohlédnouti ve tvář králi českému a spolu císaři římskému a jeho manželce, Anně, která ho provázela. Slavnýy byl příjezd jeho do Říma, slavnější byla pak korunovace ve vatikánském velechrámu. Řím tonul v nádheře, veselí a radost zdála se nemíti konce.
Tak slavným a proslulým panovníkem byl náš Karel IV.!
Není divu, že srdce českého lidu přilnula k tak velikému králi láskou netušenou, není divu. že upomínka na něho jest a bude ve vlastech naších vždy požehnána.
Žel, že tak rychle uplynuly slavné dny, v nichž vlast naše rozvíjela se k rozkvětu netušenému. Dne 29. listopadu r. 1378. opustil Karel IV. své milé Čechy navždy k otcům se odebrav. Těžký a hluboký smutek rozestřel
