synů národa do zajetí. — Tak nezmohla činnost Jeremiášova na poli politickém ničeho, — a jeho národ, který nebyl schopen polepšení, byl zotročen a zničen, jak byl s ním Jahve při jeho volbě za proroka sdělil.
Podobně s nezdarem potkala se činnost Jeremiášova v jeho boji proti převráceným náboženským názorům současníků. — Kněžstvo tehdejší bylo mravně zkaženo, bylo slepým nástrojem zvůle královy, — lžiproroci balamutili lid. Proto vystupuje Jeremiáš ostře proti kněžím, lžiprorokům a volá bolestně:
„Pro hříchy proroků jeho, — pro viny kněží jeho (Jerusalema),
prolévající v prostředku jeho — krev spravedlivých“.[Pláč 4 13.]
A opět jinde žehrá na lžiproroky a vytýká jim nesvědomitost a veřejné zanedbávání povinností [Pláč 2 14]. Prudce bojuje proti formalismu, který zavládl v náboženství, jenž ubíjí pravý a vroucí cit náboženský. Neustále vštěpuje v srdce svého národa nové myšlenky náboženské: „Jahve nepotřebuje chrámu, — chrám zničí, a nikdo ho nebude postrádati [Jerem. 3 14]. Jahve nežádá obřízky těla, ale srdce [Jerem. 4 1], — Jahve nedá nic na zevnějšek, ale zkoumá srdce i ledví [Jerem. 11 20, 20 12]. Jahve žádá věrnost povahy a věrnost ve víře. Věrným musí Mu zůstati každý. Kdo odpadá od víry, jest neomluvitelným, neboť přirozené poznání Boha jest člověku vrozeno, v tom není rozdílu mezi židy a pohany [Jerem. 8 7, 16 19-20n].
Takovým bezohledným vystupováním proti zlům ujavším se a zakořenivším v lidu Hospodinově, pobouřil Jeremiáš proti sobě celý národ. Kněží a šlechta ho nenáviděli, poněvadž spravedlivé výtky jeho proti nim olupovaly jich u lidu o veškeru autoritu, lid pak nemiloval Jeremiáše, protože se rozhodně stavěl proti převráceným jeho názorům náboženským. Nelibosť proti němu vypukla v celé síle za druhého obležení Jerusalema od Nebukadnezara, kdy Jeremiáš byl uvězněn [Jerem. 37 12-16]. Po dobytí svatého města Nebukadnezarem roku 586. byl prorok s předními národa zavlečen do Mizpy, osady u Jerusalema, kde sídlil nástupce Zedekiášův Godoliáš, nový král judský, dosazený Babylonskem. Avšak Godoliáš byl od židů nenáviděn, neboť viděli v něm špehouna babylonského, a proto ho zavraždili. Bojíce se trestu uprchli vinníci do Egypta, vlekouce s sebou i Jeremiáše, jenž dle tradice byl tam ukamenován — oním lidem, pro jehož spásu bez úspěchu nadarmo celý život pracoval. — —
Tak nepochopili současníci Jeremiášovi spasitelné myšlenky a idee svého největšího proroka, — genia. Až po smrti poznali velikosť ducha jeho, — Výroky Jeremiášovy byly pilně ve vyhnanství a v zajetí sbírány, působily skoro zázračně na zahojení utrpěných ran a obrozovaly pomalu nábožensky národ israelský. — Postava Jeremiášova stávala se židům stále idealnější, a pozvolna objevoval se Jeremiáš lidu jako největší jeho prorok a genius. — Národní pověst zmocnila se jeho osoby: stal se lidu přímluvcem u Boha [II. Makk. 15 11, připravovatelem příchodu Messiášova, strážcem posvátných nádob chrámu jerusalemského, které se měly za doby Messiášovy zase objeviti [II. Makk. 2 4). — — —
Celou velikost a úchvatnost Jeremiáše, jako proroka, nám dosvědčuje jeho „Pláč“.
Pláč.
[Překlad z textu hebrejského]. „—“ = cesura.
Hlava první.
1Ach, jak samotno sedí město — četné národem,
jest jako vdova — četná v národech,
vůdkyně mezi městy — došla ku zkáze.
2Slzením svým slzí v noci, — a slza jeho na líci jeho,
nemá těšitele — mezi všemi milými svými,
všichni přátelé jeho podvodně jednali s ním, — stali se mu nenávidějícími.
3Obnažen jest Juda pro vinu — a pro četnost úsilí,
sedí mezi národy, nenašel odpočinutí,
všichni pronásledující ho — oddálili ho do úzkých.
4Cesty Sionu truchlící — pro záhubu jdoucích k slavnosti,
užaslé všechny brány jeho, — vzlýkající kněží jeho,
smutny panny jeho, — jest mu hořkosť.
5Stali se jeho utiskovatelé hlavou, — obloupili ho nenávidějící ho,
Jahve odstranil ho — pro množství poklesků jeho,
hoši jeho kráčeli do zajetí — před utiskovatelem,
6A vyvedl z domu sionského — všechnu ozdobu jeho.
