Tato stránka byla zkontrolována
Směje se vichrům, jež ráznými biči
práskají do vzdutých vln,
větvemi svistí a děrami fičí —
směje se mrazům a lidské své jistoty pln,
v třesku zim, v léta jasu
metafysiky prost,
podoben člověku, má jeho krásu
a houževnatost.
Toť most.
