Tato stránka byla zkontrolována
Fata morgana
Unaven, čtu knihu o zemi
věčně zelených plání.
Vějíř palmy jak dlaň se tam sklání.
A náhle, co to? V očích plane mi
fata morgana.
Tady všude dny šedé jsou.
Lidé se sotva zasmějí,
i úsměv bolí.
Tam v daleku pod klenbou nebeskou
neznají tuch, není nadějí,
sen se skutečností jedno jsou.
Kniha z mdlých prstů mi vypadla.
Mrákota oči mi zastřela.
Ukrutná, závistná chapadla
hladovou duši mou sevřela,
hodila v prázdno.
Tady všude dny šedé jsou
Nevezmou nic, nic ti nenesou.
Opakování a zvyk.
Skupenství podob tu sečtena,
váhavá, zlomená ozvěna
vrátí ti na jazyk nechuť.
Ale tam v dáli zem možností,
zem nepředvídaných radostí,
tanec lásky a smrti
