β') počet pramenů a palem v Elim Ex. 15 27.
γ') podrobný seznam darů Nm. 7 1nn.
Z těchto a jiných podobných podrobných záznamů třeba usuzovati, že po dobu putováni Israelitů po poušti byl psán aspoň nějaký denník[1], nějaká pamětní kniha, která sloužila aspoň za pramen autorovi nynějšího pentateuchu.
c) Jako důvody vnitřní, ze samého pentateuchu čerpané, nám svědčí, že jest těžko aspoň jádru jeho upříti původ mojžíšský, tak zase lze uvésti jiné důvody rovněž vnitřní, ukazující, že některé části pentateuchu jsou původu pozdějšího. Části tyto jsou α) buď obsahu výpravného, buď β) zákonodárného.
Ad α):
1. Dnes jest jisto, že konec Dt. (hll. 31—34, vyjímajíc píseň Mojžíšovu v kap. 32) nepochází od Mojžíše, že jest po smrti Mojžíšové napsán.[2] Tím však zároveň otřesena jest tradice židovská, která buď celé tyto kapitoly (Philo, Josephus Flavius), aneb jen až na 8 posledních veršů (Talmud) připisovala Mojžíšovi; jestliže jista jest její přehnanost ohledem na konec Dt, proč by nemohla býti nesprávná i v příčině jiných částí pentateuchu?
2. Ku Gn. 36 31: »Reges autem, qui regnaverunt in terra Edom antequam haberent regem filii Israel, fuerunt hi …« poznamenal již Bonfrer[3]: »Malim tamen dicere, aliquem alterum scriptorem Hagiographum nonnulla postea addidisse, quam Moysi Prophetam agenti omnia adscribere.«
V nejnovějši době podrobil Hoberg[4] celou 36. kapitolu rozumné kritice, při čemž došel k následujícímu závěru: Esau měl 5 synů, kteří se mu narodili v zemi Chanaan; vystěhoval se, aby usídlil se v zemi Seir (36 2—8). Tři ze synů Esauových a deset z jeho vnuků stali se pohlaváry kmenův (36 9—19).
- ↑ „Adverte, Mosen Pentatetichum simpliciter conscripsisse per modum diarii vel annalium. Josue tamen vel quem similem eosdem hos Mosis Annales in ordinem digessisse. distinxisse et sententias nonnullas addidisse et intexuisse.“ Cornelius a Lap. Comm. 25.
- ↑ „Es wird heute nicht mehr bezweifelt, dass der Bericht über Moses’ Tod am Ende des Deuteronomiums von einem andern hinzugefügt worden ist“. Kaulen l. c. str. 15.
- ↑ Jacobus Bonfrerius. Pentateuchus Moysis commentario illustratus. Antverpiae 1625.
- ↑ Die Genesis … l. c. str. 304—306.
