9 1—17, a to tím spíše, poněvadž J. 6 5—8 jest skorem opakování E. 6 9nn a J. 7 1—5 jest skorem opakování E. 6 17—22 a poněvadž J. 8 20—22 obsahuje podobné myšlenky jako E. 9 8—17.
Tato nápadná opakování a v jistých logicky ohraničených úryvcích výhradní užívání jména Jahve a Elohîm bez vnitřního rozdílu jsou tedy důvody (dvojího druhu), bychom zde s jistou pravděpodobnosti jednak použití dvou pramenů konstatovali, jednak na některých místech též prameny ty rozloučili.
Gunkel (l. c. str. 122) považuje toto rozložení za věc jistou, pozoruje jisté charakteristické zvláštnosti těchto souvislých úryvků přičítaných dvěma pramenům P. a J., a tyto zvláštnosti jsou mu vodítkem při rozkládáni perikop 7 6—24 a 8 1—14, při kterých rozluka pramenů není tak snadná.
Pramen P. v 6 19nn uvádí jen, že má Noe vzíti do archy po dvou zvířatech všech druhů, nezmiňuje se o rozdílu mezi čistými a nečistými zvířaty, jak činí J. v 8 20 a v 7 2, dle něhož má býti z čistých zvířat do archy vzato po 7. — Poněvadž v 7 15—16a se nečiní zmínka o rozdílu mezi zvířaty čistými a nečistými, proto musí prý tyto verše (7 15—16a) býti přičteny k pramenu P.
Dle 7 4, který patří k úryvku jistě (?) jahvistickému, nastane po uplynuti sedmi dní déšt trvající 40 dní a nocí: jest to chronologie Jahvistova; poněvadž tato chronologie se vyskýtá též v 7 10 (sedm) 7 12 (čtyřicet) 8 6—12 (sedm a čtyřicet), proto patři též tyto verše k pramenu jahvistickému; 8 13b jest logicky nerozlučitelno od 8 6—12 proto patři též k J.
Naproti tomu druhá mnohem přesnější chronologie jest charakteristickou známkou pramene P.; jemu tedy přísluší 7 6.11.13—16a.18—20, 8 3b.4.5.13a.14.; 7 17b patří k J., poněvadž jest to parallela k 7 18, kterýžto verš patří k P.
Zmínka o dešti 7 4.12. patří k J.; proto k témuž pramenu patřiti musí též 8 2b, poněvadž se i v něm mluví o dešti.
Zmínka, že se otevřely průduchy nebeské a prameny zemské v 7 11 patří k P., proto k témuž prameni dlužno připočísti 8 2a.
Při líčení záhuby živočišstva užívá J výrazu: מָחָה מֵעַל פְּמֵי הָאֲדָמָה (6 7); totéž sloveso (מָחָה) se vyskýtá v J. ve 7 23, proto prý musí patřili i 7 23 k témuž pramenu. (Srv. 7 4.)
