Pozorujeme-li dále jména Boží v perikopě o potopě, tu shledáme, že se zde vyškytá brzy Jahve, brzy Elohîm.
α) Dle 6 5 viděl Jahve, že zloba lidi byla veliká, dle 6 12 viděl Elohîm, že země jest zkažená.
β) Dle 6 17 srv. 6 13 pravil Elohîm k Noemovi, že přivodí potopu, dle 7 4 sr. 7 1 praví totéž Jahve.
V 6 18 oznamuje Elohîm Noemovi, že vstoupí před potopou do archy, v 7 1 rozkazuje tak učinili Jahve.
Srv. též výrok Elohîmův ve vv. 6 19.20. a Jahveův v 7 3.
γ) Dle 8 20nn praví Jahve, že nebude potopou podobnou světa více trestati, dle 9 8nn praví totéž k Noemovi Elohîm.
δ) 6 22 praví se, že Noe učinil vše, co mu přikázal Elohîm. v 7 4 čteme, že učinil vše, co mu poručil Jahve.
ε) Zasluhuje povšimnutí, že úryvek 6 5—8, obsahující samostatně zaokrouhlený myšlenkový celek, má ve vv. 5. 6. 7. i 8. vesměs Jahve; jiný souvislý úryvek 7 1—5 má hned na počátku a pak na konci Jahve. Podobně v úryvku 8 20—22.
Naproti tomu souvislý úryvek 6 9—22 má jen jméno Elohîm (vv. 9. 11. 12. 13. 22.) Rovněž 8 15—19 a 9 1—17 (8 15 hned na počátku Elohîm, pak ve vv. 9 1.6.8.12.16.17.).
Jak vysvětliti toto střídání jmen Božích? Jest zde vnitřní rozdíl ve významu obou jmen, takže spisovatel na jednom místě musil užíti jména Elohîm a na druhém jména Jahve? Čítáme často, že vnitřní rozdíl mezi oběma jmény spočívá v tom. že Elohîm znamená Boha všehomíra, všech národů, kdežto Jahve znamená Boha, jenž s Israelem uzavřel zvláštní smlouvu. Uznáváme, že se tento vnitřní rozdíl v pozdější době vyvinul, na našem místě ho však nepozorujeme. Nemajíce jiného výkladu můžeme s jistou pravděpodobností míti za to, že spisovatel jednoho pramene užíval ne-li vždy, tedy aspoň raději a tudy častěji jména Jahve, spisovatel pak pramene druhého Elohîm; poněvadž pak úryvky svrchu sub ε) citované tvoří logické celky, mohli bychom s jistou pravděpodobností k prvému pramenu J počítali úryvky: 6 5—8, 7 1—5, 8 20—22, k druhému pak pramenu P úryvky: 6 9—22, 8 15—19
ku kritickému jich vyrovnání přispěti. — Ostatně záhady chronologické se nás zde méně týkají; proto stačí jen poukázati k Hummelauerovi: Genesis str. 265 a nn. Hoberg, Genesis 72 nn. Musil, Od stvoření do potopy, str. 149 nn.
