5. K těmto pozdějším vložkám obsahu dějepisného lze ne bez důvodů připočísti:
Gn. 14 14: »Abraham persecutus est usque Dan«. Cornelius a Lap. poznamenává k tomuto místu: »Urbs Dan tempore Abrahae et Mosis vocabatur Lais vel Lisem; et ita scripsit Moses: sed qui haec diaria Mosis digessit, pro Lais substituit nomen Dan, quo post Mosea vocata est.« Srov. též Nm 14 45; Dt 1 44, 34 1.[1]
Gn. 22 14b: Unde usque hodie dicitur: »In monte Dominus videbit« (Hoberg, l. c. str. 55.)[2]
Někteří starší exegeté se domnívali, že Nm. 12 3: »Erat enim Moyses vir mittissimus super omnes homines, qui morabantur in terra« jest též doplňkem z doby pomojžíšské. Tak n. př. Korneliovi a Lap. »videntur verius haec (Nm. 12 13) post Mosen illi ab aliquo alio scriptore hagiographo, qui haec eius diaria digessit, esse addita et intexta.« Nejnověji však Hummelauer ve svém kommentáři k Nm. str. 99 a nn. upozorňuje, že ענו neznamená »mitis«, že jest ענוי = partic. pass. od kořene ענה = demitti, curvari, deprimi, a že tedy jest přeložiti citovaný verš: et vir Moyses deprensus erat multum, magis quam omnes homines, qui morabantur in terra. Z této konjektury, která přiléhá velmi dobře
- ↑ Texty tyto ovšem nejsou ani tak „dodatky“ v ulšini slova smyslu, jako spiše pozdější změny textu.
- ↑ Naproti tomu nelze nazvati dostatečnými důvody, které Hoberg l. c. na str. 54. uvádí k odůvodnění svého mínění, že Nm 10 29 30, kde se vypravuje o Mojžíšově švakru Hobabovi, jest původu pomojžíšského.
