plyne, že seznam králů 36 31—39 a kmenů 36 40—43 byl do pentateuchu buď za panování Davidova, neb krátce po něm v době Šalamounově připojen (ovšem kompetentní rukou inspirovaného dějepisce), což vše odpovídá velmi dobře náboženským snahám Davidovým a Šalamounovým. »Das ganze Kapitel«, uzavírá Hoberg, »wäre der für die erste jüdische Königszeit sehr passende Nachweis von der Wahrheit des Spruches: Major serviet minori (25 23)«.
3. O Ex. 36 8—39, kde se vypravuje o zhotovení svatostánku a kněžských rouch, soudí Hoberg,[1] že jest celá tato perikopa zbožné přepracování a rozšíření Ex. 25 10—28 a 30., kde se vypravuje, že Mojžíš dal zhotovili dle rozkazu Božího jmenované předměty; text LXX se v citované perikopě liší od textu masoretského v te míře, že v době, kdy LXX vznikla, text její nebyl ještě ustálen!
4. Nm 10 35—36, jež tvoří zvláštní malou parašu, jednu z nejmenších v pentateuchu, jsou již od masoretů uzavřeny dvěma převrácenými písmenami נ což znamená, že i masoreté považovali toto místo za podezřelé. Po stránce obsahové i stylistické nelze proti citované paraše ničeho namítati, pochybnost masoretů může se vztahovati toliko na mojžíšský původ těchto dvou veršů. Tuto pochybnost sdílí i katolická kritika pentateuchu.[2]
(POKR.)
