nigstens wesentlich vorsichtiger verfahren müssen, als es etwa Holzinger (»Hexateuch«) getan hat.« Proto též Strack, udávaje za hlavní rozeznávací znamení E a J užívání různých jmen Božích, o jiných charakteristických známkách raději mlčí (l. c.).
γ) Ani sloh P na rozdíl od slohu J a E nedá se tak ostře charakterisovati, jak má kritika obyčejně za to.
Sloh P jest prý suchý, juristický, prozrazující chladného učence, který nemá smyslu pro poesii atd. (viz svrchu). Když však pročteme pozorně součástky Pt, které se připisuji P, shledáme, že i v nich jest značný počet poetických míst. Tak n. př. o 7 11b:
»propukly všecky prameny veliké hlubiny
a okna nebes se otevřela«
doznává Gunkel (l. c. str. 127.): »Diese Worte bieten die uralte und hochpoetische (auch babylonische) Vorstellung von dem Urozean, der in der Tiefe unter der Erde lagert Gen 49 25, Ps 24 2, und den Wassern über der Himmel, die durch Schleussen zurückgehalten werden. תְהוֹם רַבָּה (= veliká hlubina) sonst nur in der Poesie Jes 51 19, Ps 36 7, Am 7 4. Der Form nach (parallelismus membrorum!) sind die Worte ein Vers.«
Týž básnický verš se opakuje v 8 2a. O 9 6a
| שֹׁפֵךְ דָּם הָאָדָם | Ten, kdo prolije krev člověka, |
| בָּאָדָם דָמוֹ יִשָׁפֵךְ | toho krev člověkem prolita bude«, |
jehož příslušnost k P proti Holzingrovi Gunkel hájí, píše (l. c.) str. 132: »«
Zpráva o stvoření Gn 1 1 — 2 4a přičítá se suchému P a přece, jak mnoho poetických živlů jest v ní obsaženo!
K 1 5b poznamenává Gunkel (l. c. str. 94): »Der Zeitraum des Tages wird nach den Anfängen seiner beiden Abschnitte genannt: poëtisch-feierlicher Ausdruck«. K verši 27., jehož
