Stránka:Hejčl, Jan - Pentateuch.pdf/140

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

der Elohist in seiner Erzählungsweise weit einfacher ist als der Jahvist, lässt sich aus individueller Verschiedenheit der beiden Erzähler erklären.«

Podobné Holzinger (Hexateuch str. 108 a 192) líčí stylistický rozdíl mezi E a J.

Charakteristika P z péra Gunklova podána byla již svrchu.

Chtějíce o tomto vodítku při rozluce pramenů utvořiti si objektivně správný soud poznamenáváme:

α) Charakteristika slohu toho kterého pramene předpokládá správnou rozluku pramenů, správná rozluka pramenů pak předpokládá spolehlivá vodítka; svrchu sub a), b), c), d) bylo ukázáno, jakou cenu mají tato vodítka; takovou a ne větší cenu může miti i charakteristika slohu jednotlivých pramenů, která se na nich všecka zakládá.

β) Kritika skorem vesměs tvrdí, že i v pramenech E a J jest rozlišovali vedlejší prameny (podprameny), které Rj a Re skorem nezměněné přijali za své. Zvláště pak Gunkel (l. c. LXXIII. a nn.) chce přesvědčiti, že J a E nebyli vlastně ani spisovateli, nýbrž pouhými sběrateli[1] a pořadateli ústních tradic, že nebyli pány, nýbrž služebníky látky[2], kterou sbírali, ano že J a E nejsou ani individuelní spisovatelé, nýbrž školy[3] které patří do téže doby[4]. Jestliže však J a E žili v téže periodě, čerpali z téhož pramene, t. j. z ústního podání; jestliže jen sbírali, pak ovšem nelze vůbec mluviti o charakteristickém slohu E, kterým se podstatně liší od slohu J. To doznává též Gunkel, když píše: »Natürlich würde es leicht sein, ein konkretes Bild von J und E zu malen, wenn man sich erlaubt ihnen alles anzurechnen, was in ihren Büchern steht. Das ist aber durch die Art dieser Männer als Sammler verboten. Will man sich mil dem wenigen, was wir gegeben haben, nicht begnügen, so wird man doch we-

  1. „Die Sagen (sic!) des E und noch mehr des J tragen nicht den Charakter … einer Einzelpersönlichkeit, sondern sie sind von den Sammlern im wesentlichen so überschwommen, wie sie sie vorfanden.“
  2. „Die Sammler sind also nicht Herren, sondern Diener ihrer Stoffe.“
  3. „J und E sind also nicht Einzelschriftsleller, sondern Erzählerschulen.“
  4. „Die beiden Schulen des J und des E stehen einander sehr nahe; sie müssen ihrer ganzen Haltung nach im wesentlichen derselben Epoche angehören.“