k tepání klerikalismu a katolické pověry. Vedle náboženských poměrů jsou to poměry politické a sociální, které nejvíce zavdávaly příčiny k ostrým epigramatickým výpadům. K názorům v epigramech politických přispěla hlavně změna a rozvoj smýšlení Havlíčkova, které získal za svého pobytu na Rusi, kdež viděl, jak plané jsou posavadní jeho vlastní ideály rusofilské. Zejména na Rusi vzniká jeho příkrý odpor proti absolutismu. Též česká literatura se svou slaboduchou kritikou let padesátých vyvolala několik vtipných nápadů pro tvorbu epigramatickou.
Ve všech epigramech i pozdějších básních zřejmě jest viděti vynikající Havlíčkův vtip a možno jej považovati za typ českého vtipu. Chtěl sám ještě vtipné nápady nejen slovem, ale i obrázkem zdůrazňovati: “Epigram je satirická malá básnička, a tedy s obrázky tím více spůsobuje satiry, tím více jde do živého. Hodlám tedy ku každému obrázky přivtělit tak, aby byl vytištěn v prostředku a okolo něj obrázky.” (Z dopisu). Bohužel k této
