cestou rozumu, totéž budeme hleděti potvrditi v této hlavě ze svatého Písma.[1]
2. Především ukážeme na ta místa, kde jest prohlášeno, že zákon božský spočívá v pravém rozumu. Žalm XXXVI. 30, 31: „Ústa Spravedlivého mluví přemyšlenou moudrost a jazyk jeho vynáší soud. Zákon Boha jeho (jest) v srdci jeho.“ Jeremiáš XXXI. 33: „Dám zákon svůj v útrobách jejich a v srdci jejich napíši jej.“ Žalm XVIII. 8: „Zákon (pak) Hospodinův (jest) neposkvrněný, jenž obracuje duše“, v. 9.: „přikázání Hospndinovo (jest) světlé a osvěcuje oči“. Deuteron. XXX. 11: „Přikázání toto, kteréž já přikazuji tobě dnes, není nad tebou, ani vzdáleno od tebe,“ atd. v. 14.: „ale velmi blízko tebe jest slovo to, (jest) v ústech tvých, a v srdci tvém, abys činil je.“ Žalm CXVIII. 34: „Dejž mi rozum, ať zkoumám zákon tvůj“. V. 105.: „Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezkám mým.“ Přísl. IX. 10: „umění svatých (jest) opatrnost.“ Kristus zákonodárce sám jest nazýván (Jan I. 1): „slovo“. Týž Kristus jest nazýván (v. 9.): „světlo pravé, kteréž osvěcuje každého člověka, přicházejícího na tento svět.“ To vše jsou popisy pravého rozumu, jehož přikázání, jak jsme ukázali dříve, jsou zákony přirozené.
3. Než že to, co jsme položili za základní zákon přirozený, že totiž míru jest vyhledávati, jest též souhrn božského zákona, bude zřejmo z těchto míst. Řím. III. 17: „Spravedlnost, která jest souhrn zákona, jest zvána „cestou pokoje“. Žalm LXXXIV. 10: „spravedlnost a pokoj líbají se.“ Mat. V. 9: „Blahoslavení pokojní, neb oni synové Boží slouti budou“. A když sv. Pavel ve své šesté kapitole k Židům v posledním verši nazval Krista, (zákonodárce toho zákona, o kterém jednáme), „veleknězem na věky podle řádu Melchisedechova“, dodává v následující kapitole ve verši prvním: „Nebo ten Melchisedech, král Sálemský, kněz Boha nejvyššího, atd. (verš 2.): „jenž zajisté nejprve vykládá
- ↑ Kde Hobbesovo citování míst neshoduje se s českým překladem bible, tam uvádíme místa dle českého znění, aby srovnávající čtenář ihned mohl najíti dotyčný text. Pozn. překl.
