tudíž předpis přirozeného zákona, abychom při odvetě nehleděli do zadu, nýbrž ku předu. Porušení pak tohoto zákona jest obecně zváno ukrutností.
12. Protože všechna znamení nenávisti a pohrdání vyzývají nejvíce ze všeho ke sváru a boji, tak že většina spíše by chtěla ztratiti svůj život (ať nedím svůj mír), než aby strpěla potupu, vyplývá na sedmém místě, že jest předepsáno zákonem přirozeným, aby nikdo ani skutky, ani slovy, ani výrazem tváře neb smíchem nedával na jevo, že nenávidí neb pohrdá druhým. Porušení tohoto zákona sluje potupa. Ale ačkoli nic není častější než úsměšky a pošklebky mocného proti slabému a zvláště soudců proti vinníkům, které nesouvisí ani s přečinem vinníkovým ani s povinností soudců, přece takovíto lidé jednají proti zákonu přirozenému, a jest je považovati za zlehčovače.
13. Otázka, kdo ze dvou lidí jest důstojnější, nenáleží do přirozeného, nýbrž občanského stavu. Neboť bylo ukázáno dříve (hl. I. odst. 3), že všichni lidé od přirozenosti jsou si rovni, a tudíž nerovnost, která nyní jest, na př. z bohatství, moci, urozenosti, pošla z občanského zákona. Vím, že Aristoteles v první knize své Politiky uvádí jakožto základ celé politické vědy to, že někteří lidé od přirozenosti jsou učiněni hodnými poroučeti, jiní toliko sloužiti, jako kdyby pán a otrok byli rozlišováni ne souhlasem lidí, nýbrž schopností, t. j. jakýmsi přirozeným věděním neb nevědomostí. A tento základ jest nejen proti rozumu, (jak nyni bylo ukázáno), nýbrž také proti zkušenosti. Neboť ani není téměř nikdo tak zatemnělého rozumu, aby nepokládal za lepší řídíti se sám než poddati se vládě jiného, ani zápasí-li moudřejší a silnější, nemají tito vždy neb často převahy nad oněmi. Ať tedy lidé jsou si rovni od přirozenosti, rovnost má býti uznána, neb ať jsou si nerovni, poněvadž budou asi zápasiti o panství, jest nutno pro zjednání míru, aby byli považováni za rovné. Jest tudíž na osmém místě předpis zákona přírozeného, že každý má býti považován od přirozenosti za rovného s ostatními. Opak tohoto zákona jest pýcha.
