Stránka:HOBBES, Thomas - Základy filosofie státu a společnosti (o občanu).djvu/101

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Ač ovšem všeobecně se říká při nějaké velké vzpouře, že ten a ten lid toho a toho státu chopil se zbraní, přece jest pravdivo to toliko o těch, kdo jsou ve zbrani, neb kdo souhlasí s nimi, neboť stát jakožto jedna osoba nemůže chopiti se zbraně proti sobě samému. Tomu tedy, cokoli učiněno jest od množství, jest rozuměti tak, že jest učiněno od každého z těch, z nichž ono jest složeno, a že o tom, kdo jsa v množství přece nesouhlasí a nepomohl ve věcech, jež byly jím vykonány, má se souditi, že nic neučinil, Mimo to, dokud množství není uvedeno na jednu osobu zmíněným způsobem, trvá týž stav přirozený, ve kterém všechny věci náležejí všem lidem, i není místa pro moje a tvoje, pro to, co sluje panství a vlastnictví, protože není ještě bezpečnosti kterou jsme prohlásili za nutně žádoucí k provádění přirozených zákonů.

2. Dále jest nám uvážiti, že každý z množství musí dohodnouti se s ostatními, aby tím byl dán počátek k utvoření státu, aby v oněch věcech, jež budou předloženy kýmkoli ve shromáždění, to bylo přijato za vůli všech, co většina schválí, neboť jinak nebude vůbec žádné vůle u množství lidí, jichž vůle a hlasy liší se tak různě. Když pak někdo nebude souhlasiti, ostatní přes to zřídí mezi sebou stát bez něho. Odtud stát podrží své původní právo proti rozkolníku, t. j. právo války, jako proti nepříteli.

3. Poněvadž však jsme řekli v předešlé hlavě v šestém odstavci, že k bezpečnosti lidí vyžaduje se nejen jejich souhlasu, nýbrž i podřízení jejich vůle ve věcech nutných k míru a obraně, a že v tomto sjednocení a podřízení spočívá přirozená povaha státu, jest nám nyní na tomto místě rozeznati, které věcí jsou nutny k míru a společné obraně z těch, jež mohou býti předloženy, přetřásány a stanoveny ve shromáždění lidí, jichž všech vůle jest obsažena ve vůli většiny. Především jest nezbytno k míru, aby člověk byl tak daleko chráněn proti násilí ostatních, aby mohl žíti bezpečně, t. j. aby neměl žádné oprávněné příčiny strachovati se ostatních, pokud nečiní jím bezpráví. V skutku uchrániti všechny lidi vzájemných škod tak, aby jim nemohlo býti ublíženo