na úskalí nebo zůstali na lodi. Myslím však, že zahynuli všichni. Sám plul jsem nazdařbůh a byl jsem hnán ke břehu větrem i příbojem; často zkoušel jsem nohama dosíci dna, leč marně. Konečně, téměř na smrt jsa již vysílen, mohl jsem se ve vodě postaviti; bouře již značně polevila. Břeh měl svah téměř neznatelný, proto jsem kráčel skoro půl míle vodou, než jsem dostihl souše. Ušel jsem pak po břehu asi čtvrt míle, nenacházeje žádného obydlí ani žádné stopy po obyvatelích; ačkoli země ta byla hustě zalidněna.
Únava, vedro a řádný doušek pálenky, jejž jsem vypil opouštěje koráb, byly příčinou mé ospalosti. Ulehl jsem do trávy, jež byla velmi jemná, a záhy usnul jsem hlubokým spánkem, jenž trval devět hodin.
Probudiv se, pokusil jsem se povstati; leč marně. Spal jsem na znaku, a nyní shledal jsem, že moje ruce i nohy připoutány jsou po obou stranách k zemi, a vlasy moje rovněž; množství velmi jemných provazců poutalo také moje tělo od ramen až k nohám.
Mohl jsem se dívati jen vzhůru; slunce počínalo velmi silně hřáti, a jas jeho působil mně bolesti v očích. Zaslechl jsem jakýsi zmatený hluk kolem sebe, nemoha se však hnouti viděl jsem stále jen slunce a nic jiného. Nedlouho potom ucítil jsem, jak se cosi pohybuje po levé noze mé, jak to cosi jemně stoupá mně na hruď; až skoro k mé bradě.
Jak jsem užasl, spatřiv droboulilinké stvoření lidské, vysoké nejvýše šest palců, s lukem a ší-
