Byla to anglická loď obchodní, vracela se z Japanu. Kapitánem jejím byl John Biddle z Deptfordu, vlídný muž a znamenitý námořník. Byli jsme nyní pod padesátým stupněm jižní šířky. Posádka lodní čítala asi padesát mužů; mezi nimi nalezl jsem také starého soudruha, Petra Williamse, jenž se za mne vydatně přimluvil u kapitána.
Pán tento jednal se mnou velmi laskavě a přál si věděti, odkud přicházím a kam cestuji. Stručně jsem mu to pověděl. Domníval se však, že blouzním, přestálá nebezpečenství že mně pomátla hlavu, až jsem konečně vyňal z kapes svůj drobný dobyteček a tak ho přesvědčil k nemalému jeho úžasu o pravdě svých slov. Pak ukázal jsem mu peníze, jež mně daroval král blefuský, jeho podobiznu v životní velikosti i jiné vzácnosti ze země té. Dal jsem mu dva sáčky, v každém dvě stě spruggů, a slíbil jsem mu také, až přijdeme do Anglie, že mu dám jednu krávu, ovci a jehňátko.
Další cesta naše byla celkem velmi šťastna. Jihoanglické pohoří Downs spatřili jsme dne 13. dubna 1702. Stala se mně jen ta nehoda, že mně krysy na lodi sežraly jednu ovci; kosti její čistě ohlodané nalezl jsem v jedné díře, kam je zatáhly. Ostatní dopravil jsem šťastně do vlasti a vysadil jsem je v Greenwichi na trávník, kde se měly zotaviti po dlouhé cestě, a kde jim také jemná krátká travička chutnala velmi dobře.
Měl jsem z toho velikou radost, obávalť jsem se, že jim naše tráva nepůjde k duhu. Po dlouhou dobu plavby nebyl bych je uchoval na živu, kdyby
