Excellence se poroučela, zbyl jsem sám se svýmy myšlénkami.
Trest oslepení nezdál se mně ovšem nijakou mírností nebo milostí; nebyl jsem si vědom viny, a proto jsem se s trestem tak krutým nemohl spřáteliti.
Chvílemi jsem si umiňoval vyčkati obžaloby, neboť ačkoli jsem nemohl popříti skutků, z nichž jsem byl obviněn, nebylo je nesnadno omluviti, aspoň dle mého mínění. Potom však přešla mě chuť, v poměrech tak kritických a proti nepřátelům tak mocným domáhati se pochybné spravedlnosti soudu.
Pak jsem si pevně umiňoval, vzepříti se násilím, neboť pokud jsem byl svoboden, sotva by co svedla se mnou všecka branná moc říše; vždyť jsem mohl celé hlavní město zasypati kameny. Záhy však naplnil mne tento plán ošklivostí a zavrhl jsem jej, vzpomínaje svojí přísahy i všech milostí, jichž se mně dostalo od krále, jakož i vysokého titulu nardaka, jejž mně propůjčil.
Konečně ustanovil jsem se na úmyslu, jenž se pravděpodobně bude zdáti málo chvály hodným, a nikoli neprávem, přiznávámť, že za zachování svých očí a tudíž také svobody děkuji jen své ukvapenosti a nezkušenosti.
V nepředloženosti své a ježto jsem měl dovolení Jeho Veličenstva, navštíviti krále na Blefusku, poslal jsem, než uplynuly ony tři dny, příteli státnímu sekretáři dopis, jímž jsem mu oznamoval, že užívaje onoho dovolení vydám se na procházku
