Při slovech těch vyňal tento rejstřík mých hříchů:
1. Když Quinbus Flestrin dopravil nepřátelské loďstvo do královského přístavu a když mu později bylo nařízeno, zmocniti se také ostatních lodí nepřátelských a říši Blefusku učiniti naší provincií, jež měla, Liliputu jsouc poddána, spravována býti naším místokrálem, dále všecky uprchlíky zastávající se širšího konce i ty poddané blefuské, kteří by se zdráhali odříci se zhoubného bludu a kacířství, vydati na zaslouženou smrt: vzepřel se jmenovaný Flestrin zřejmě protizákonně a zrádně proti rozkazům Jeho Veličenstva našeho nejosvícenějšího a nejmilostivějšího krále a pána, pod záminkou, že mu nedovoluje svědomí jeho nevinný národ zkrátiti na životě a svobodě.
2. Jmenovaný Flestrin jistým cizím vyslancům, kteří přišli z Blefusku na dvůr Jeho Veličenstva jako vyjednavatelé o mír, radil a ochotně pomáhal, všemožně se jich zastával, uspořádal jim kratochvíle a provinil se vůbec podezřelými důvěrnými styky s nimi, ačkoli mu nebylo neznámo, že vyslanci ti jsou ve službách vladaře, který do nedávna byl opovědným nepřítelem Jeho královského Veličenstva a s ním válčil.
3. Jmenovaný Flestrin úplně opomněl všech povinností věrného poddaného a chystá se právě nyní odebrati se ke dvoru krále blefuského, k čemuž si dovedl získati ústního svolení Jeho královského Veličenstva. Má při tom patrně falešný a