koli byly utlumeny, nacházeli uprchlíci v říši tamní vždy útočiště. Počítalo se, že celkem jedenáct tisíc lidí raději podstoupilo smrt, než by otvírali vejce na užším konci. Bylo vydáno mnoho set objemných spisů o této otázce; leč spisy „zastanců širšího konce“ jsou dávno zakázány, a celá ta strana prohlášena za neschopnou, zastávati úřady státní.
Po celou tu dobu králové z Blefusku osobivým vystupováním svých vyslanců neustávali drážditi vládu naši a předhazovati nám, že zamýšlíme náboženskou rozluku, prohřešujíce se proti hlavnímu přikázání našeho velikého proroka Lustroga. To však musíme odmítnouti jako svévolné překrucování textu, neboť slova ta zní: „Všichni pravověrní otvírají vejce na příslušném konci“ Který však jest ten příslušný konec, to rozhodnouti ponecháno jest dle mého skromného soudu vlastnímu svědomí každého nebo aspoň uznání nynějšího státního úřadu. „Zastanci širšího konce“ nabyli však takového vlivu u dvora v Blefusku a dostalo se jim tolik povzbuzení a podpory od jejich stranníků u nás zbylých, že došlo mezi oběma říšemi ke zřejmému nepřátelství, jehož následkem byla již třicet šest měsíců trvající krvavá válka, se střídavým štěstím vedená. Ztratili jsme za dobu tu čtyřicet svých největších korábů a ještě více menších lodí mimo třicet tisíc svých nejlepších námořníků a bojovníků, a ztráty nepřátelské odhadovati lze ještě značně výše. Přece však vystrojili nyní znamenité loďstvo a ohrožují nás přistáním na našem vlastním pobřeží. Jeho královské
