Také král by mně byl rád ukázal nádheru svého paláce, ale mohlo se tak státi teprve za tři dni, až jsem si v královském parku, asi sto kroků od města vzdáleném, zavěrákem svým nařezal trochu nejsilnějších stromů. Z těch zhotovil jsem si dvě stoličky, tři stopy vysoké a dosti silné, aby mě unesly.
Když bylo obyvatelstvo podruhé připraveno na můj příchod, odebral jsem se opět městem k paláci, s oběma svými stoličkami v rukou. Když jsem došel ke vnějšímu dvoru, stoupl jsem si na jednu stoličku, druhou jsem zdvihl přes střechu a postavil opatrně mezi první a druhý dvůr, jež byly od sebe osm stop vzdáleny. Nyní jsem zcela pohodlně překročil se stoličky na stoličku přes střechu, stoličku z vnějšího dvora podal jsem si hákem hole, a tak dostal jsem se až do dvora vnitřního. Tam lehl jsem si na bok a díval jsem se do královských komnat, jichž okna byla zúmyslně nechána otevřena. V komnatách spatřil jsem nesmírnou nádheru. Viděl jsem také královnu i mladé prince a nejvznešenější z jejich družiny v různých komnatách. Jeho královské Veličenstvo ráčilo se na mne milostivě usmáti a podalo mně z okna svoji ruku k políbení.
Nebudu však unavovati popisem vší té nádhery; ponechám si jej pro větší práci o této podivuhodné zemi.
Jednou z rána, asi čtrnáct dní potom, co jsem nabyl svobody, navštívil mne Reldresel, tajný státní sekretář (tak zní jeho titul), v průvodu pouze je-
