že i ostatní důstojníci byli v nemalých úzkostech, zvláště když viděli, že vytahuji svůj nůž. Zbavil jsem je však záhy strachu, neboť vlídně se tváře přeřízl jsem provázky, jimiž byl svázán, a jemně postavil jsem ho na zemi. Upaloval pryč, div si hlavu nesrazil. S ostatními naložil jsem stejně, vytahuje jednoho po druhém z kapsy. Pozoroval jsem s potěšením, že vojáci i lid byli velmi dojati tímto činem lidskosti, jenž byl příznivě vylíčen u dvora.
Novinka o příchodu člověka nesmírně velikého roznesla se záhy po celé říši a přivábila do hlavního města takové spousty zvědavců, že osady byly skoro opuštěny a orba, řemesla i obchod by tím byly trpěly, kdyby Jeho Veličenstvo nebylo tomu odpomohlo různými výnosy. Bylo nařízeno, aby všichni ti, kdo mne již viděli, vrátili se bez průtahů domů a nepřibližovali se již, beze zvláštního svolení, místu mého pobytu. Tento zákaz zmírnil poněkud nával lidstva, i žil jsem pak trochu klidněji a příjemněji.
Na dvoře královském konáno bylo několik porad, co se mnou učiniti; dověděl jsem se později, že dvůr byl ve velikých nesnázích. Obávali se, abych nepřetrhal řetězy a neosvobodil se. Říkali, že příliš nákladná výživa moje mohla by způsobiti nedostatek potravin. Někteří radili nechati mne zemříti hladem nebo usmrtiti otrávenými šípy; obávali se však, že by rozklad tak ohromné mrtvoly mohl býti příčinou moru ve hlavním městě a v celém království.
