s obličejem jeho; zůstával na půldruhého sáhu ode mne. Později však měl jsem ho několikrát ve své ruce, a proto jest mně snadno vylíčiti ho. Oblek jeho byl prostý a jednoduchý, zpola asijský, zpola evropský. Na hlavě měl lehkou zlatou přílbu zdobenou drahými kameny a nádherným chocholem. Meč měl v ruce vytasený, aby se mohl brániti, kdybych byl zpřetrhal svoje řetězy; meč ten byl téměř tři palce dlouhý, rukojeť a pochva byly zlaté a vykládené diamanty. Hlas jeho byl tenký, ale, jasný a zřetelný a slyšel jsem ho dobře, i když jsem stál. Dámy i dvořané byli všichni oděni nádherně, tak že místo, kde byl dvůr shromážděn, podobalo se v očích mých krásnému, na zemi prostřenému koberci, vyšívanému zlatými a stříbrnými figurkami. Jeho královské Veličenstvo promluvilo na mne několikráte, já jsem mu vždy odpověděl, ale rozuměl mně asi stejně málo jako já jemu.
Za dvě hodiny dvůr se vzdálil; byla u mne ponechána silná stráž, aby udržela pořádek mezi davy tlačícími se kolem mne a žádostivými spatřiti mne zblízka. Někteří z nich zašli ve své drzosti a opovážlivosti tak daleko, že na mne střelili šípy, z nichž jeden málem by mně byl vnikl do levého oka. Velitel stráže dal však lapiti šest nejhorších z chásky té a pokládal za nejpřiměřenější trest vydati mně je spoutané na milost a nemilost. Abych jim nahnal hodně strachu, chopil jsem je všecky do pravé ruky, pět z nich jsem si strčil do kapsy a šestého tvářil jsem se, jakobych chtěl snísti živého. Ubohý človíček hrozně křičel, a velitel strá-
